Asi se mnou budete souhlasit, když řeknu, že žánr akčních stříleček z pohledu první osoby je dnes jasně nejoblíbenějším a dominujícím v oboru interaktivních her. Tedy všechny ty Call of Duty, Medal of Honory a třeba Battlefieldy. Přitom je spojuje nejvíc asi ten fakt, že to jsou všechno velice jednoduché tituly, které nabízejí veskrze krátkou délku a nevyžadují od vás skoro nic, jen následování jediné vytýčené cesty vpřed s prstem neustále na spoušti

A vyznavači jiných typů her si zase klepají na čelo, koho může v multiplayeru, jenž v těchto hrách přebírá funkci nosného prvku celé hry, bavit neustále poskakovat po střídmých arénách a kosit jednoho protivníka za druhým? Někdy se tomu divím i já, tedy z toho pohledu, jak je dnešní typický hráč možná i trošku zdegenerovaný, líný a nenáročný. Jak jinak by tyto hry vykazovaly tak obrovské a jiným žánrům tolik vzdálené mega tržby?

Hra nebo jen série skriptů?

Přitom zvláště série Call of Duty, ve své moderní podobě neustále nejen na diskusních fórech čelí přívalům nadávek a zdrcující kritiky, jak se nepovedlo to či ono, jak je to hrozně krátké a v ději i hratelnosti plytké. A bezpochyby mají kritici pravdu, jenže ruka trhu říká něco úplně jiného. Možná si někdo ze čtenářů bude pamatovat na hry tak jednu dvě dekády nazpět, kdy převažovaly (a byly oblíbené) nejen zpravidla dosti dlouhé, ale i obtížné kousky, které vám daly řádně potrápit mozkové závity.

Ano, tenkrát přece nebyla ta dnes tolik vytříbená grafika, pohlcující prostorové zvukové efekty a dokonalý skript, který vás obklopí skoro živoucím světem, jenž se chová tak parádně. Tyto prvky jsou dnes na piedestalu zábavních technologií, když se z mého pohledu spíše smutně preferuje vizuální téma nad vlastním obsahem hry, jenž často pokulhává. A ten se léta vlastně v obecné rovině, i přes jistý progres v celém herním odvětví, nikam neposouvá.

Cíl mise: postřílet rukojmí

[youtube width="500" height="400"]http://www.youtube.com/watch?v=rqC4DIG4FwM[/youtube]


Dřív nebyla tato forma tolik důležitá, nýbrž to, co hra skrývala uvnitř. Tedy něco, co dnešním akčním střílečkám tak zoufale chybí. Alespoň z pohledu těch náročnějších hráčů, kteří neberou hry jen jako chvilkové, byť dokonalé rozptýlení, ale možná i jeden z druhů mladého umění. A zřejmě i proto se jejich vývojáři snaží publikum oslovit mnohdy kontroverzními nápady, jako byla u Modern Warfare krvavá mise na letišti, kdy jste v kůži teroristů postříleli desítky cestujících bez mrknutí oka.

A aktuální díl Medal of Honor, odehrávající se v Afghánistánu, vlastně zahrál na podobnou notu, když měl původně nabídnout hraní v multiplayeru i za nepřátelské Talibánce, které ale na nátlak veřejnosti a amerických médií nakonec nechal pod jiným názvem (článek). Jenže i negativní reklama je to, co dobře prodává, nota bene, když je atmosféra hustá, krev teče proudem, killy naskakují jak v Commandu s Arnoldem a svět je plný klišé o jeho záchraně…

Kam kráčí střílečky?

[youtube width="500" height="400"]http://www.youtube.com/watch?v=ZMX1dmlaS90[/youtube]


Tím se vlastně oklikou dostávám zpátky k úvodním odstavcům: kam kráčí střílečky? Pro někoho bohudík a pro někoho bohužel tam, kam si je publikum samo nasměrovalo. A to je právě ten směr jednoduché, ba instantní zábavy, která je přístupná pro každého, kterou snadno pochopí kdokoli, a kde pro vítězství není potřeba žádné velké dovednosti. Čímž vlastně oslovíme obrovskou skupinu nevybouřených teenagerů, kteří mají hned v rukávu látku na chlubení ve škole, stejně jako bezradné rodiče, kteří jen chtějí dopřát virtuálně zdatným potomkům.

A my ostatní na to můžeme tak akorát nadávat, ale smířit s tím, že v globálu se videoherní trh pomalu ale jistě řítí do vod rychlé, krátké a jednoduché zábavy, kdy se nároky stále nových a nových hráčů mírně snižují, se prostě musíme, ať se nám to líbí, nebo ne. V dnešní době, kdy je všude uspěcháno, ale oproti dřívějšku má konzument nepřeberné množství nabídek, jak se ve volném čase zabavit, je to vlastně vskutku logická evoluce, která přesně odpovídá době, v níž všichni žijeme.

Michal Jonáš je nezávislý, zejména herní publicista, který již skoro desetiletí píše o herním fenoménu a nových technologiích. Prošel takřka všemi videoherními médii u nás, od časopisů a rádia, přes internet, až k televizi. V současné době si vede vlastní Gamesblog.cz, pracuje pro domácí verzi evropské herní sítě Eurogamer a příležitostně hostuje v pořadu Gamepage i v dalších nejen herních médiích.