Věděli jste, že má papež celý úřad, který mu radí jak na internet? Je to skutečně tak. Sám bůh všemohoucí shlíží na náš virtuální svět. Děje se tak skrze Papežský úřad pro sociální komunikaci, jehož současný předseda Claudio Maria Celli dohodl s Googlem zprovoznění papežova vlastního YouTube kanálu. Náhodou se mi dostal do ruky spis formulující postoj Katolické církve k internetu, takže vám tu o tom něco povím. Nebojte…náboženská propaganda to rozhodně nebude.

Kardinál John Patrick Folley, který zastával úřad pro sociální komunikaci v letech 1984 – 2007 a viděl tudíž vývoj internetu od vcelku neznámého vynálezu až po globální fenomén, zformuloval katolické postoje v dokumentech Církev a Internet a Etika na Inernetu. Je to dlouhé a je tam toho hodně, takže vypíchnu jen pár nejpodstatnějších věcí.

Hned na úvod se zdůrazňuje, že církev se odjakživa zajímala o sdělovací prostředky a nelze než souhlasit. Takový španělský mnich Tomás de Torquemada již v patnáctém století usilovně pálil Talmud a arabské knihy. Ani svébytný postoj k technickému pokroku jako takovému se jí nedá upřít: v roce 1600 upálila Giordana Bruna za to, že podporoval a rozváděl Koperníkův heliocentrismus, a Galilea o třicet let později málem potkalo to samé kvůli jeho teoriím o zemské rotaci. Dnešní webovky se bohužel (bohudík pro nás) podpálit nedají a upalování jejich adminů ty potvory právníci považují za vraždu, takže nezbývá, než zapojit mozkovnu a sepsat pár vět, se kterými církev tím vším nějak propluje.

V čem vidí církev pozitiva internetu? Tak především v tom, že skrz něj může šířit svoje učení bleskově po celém světě. Každý si může sednout k monitoru a dozvědět se tu jedinou opravdovou pravdu o Bohu a Ježíši. Problém je, že úplně stejným stylem si můžeme počíst o judaismu, islámu, jehovismu, scientologii, mormonismu, voodoo, nebo Církvi létajícího špagetového monstra. Navíc to nevypadá, že by se zas tolik lidí na netu pídilo po papeži a po Bibli. Například na Facebooku má Katolická církev asi 150 000 fanoušků. Simpsonovi jich mají přes 10 000 000.

Podle církve se taky dá skrz internet vybudovat solidární všelidská společnost. Internet může přispět k porozumění mezi odlišnými kulturami a k výchově k toleranci. Krásná vize a z části určitě i pravdivá. Ale z úst instituce, která si osobuje patent na pravdu a toleranci bere maximálně jako shovívavost k těm, co ještě neprohlédli, mi to prostě nějak nezní. Krom toho, nedělá internet právě to, že smazává rozdíly mezi příslušníky různých vyznání nebo národností? Stačí umět anglicky, připojit se na internet a můžeme si pokecat s muslimem, buddhistou nebo protestantem a zjistit, že si vlastně v pohodě rozumíme. Cpát do toho ideály o křesťanském univerzu je spíš na škodu.

Teď nějaká negativa. Církev především štve, že ji na internetu pomlouvají (jako třeba já teď). Folley doslova říká, že „Přestože respektování svobody projevu může do jisté míry vyžadovat toleranci dokonce i vůči nepřátelským hlasům, měla by autocenzura, a je-li třeba i zásah veřejné autority, stanovit a položit rozumné hranice tomu, co lze říci.“ Takže lidově řečeno říkat si můžete co chcete, ale zas odsud posud.

Největší trn v oku: kvůli záplavě internetového porna budou asi ekonomové muset vymyslet novou definici pojmu „masová produkce“. Odhaduje se, že 25% všech vyhledávaných dotazů a 35% všech downloadů se týká porna. Církev to označuje za projev „nejtemnější dimenze lidské přirozenosti zasažené hříchem“. No…možná má pravdu, ale tenhle výrok je snem všech sarkastiků. Všichni totiž víme, že jenom v Irsku žije zhruba 12 000 absolventů katolických škol, kterým škube oko při pohledu na mnišskou kutnu.

Ale abych pořád jen nepomlouval, tak církev upozorňuje i na reálné problémy. Například na to, že skrz internet dochází k vnucování hodnot západního světa a jejich infiltraci do jiných kultur (i když můžeme opět namítnout, že misionáři dělají vlastně to samé). Upozorňuje také na fakt, že spousta chudých lidí nemá na internet přístup a díky tomu získávají další nevýhodu oproti bohatým – nemají informace. Poukazuje na online šíření nacismu a jiných zločinných ideologií. Jsou to všechno ale věci, kterých si nevšímá pouze ona, ale jsou známy každému sociologovi, nebo prostě komukoliv, kdo si občas něco přečte a zamyslí se.

Mohl bych zde ještě pár odstavců pokračovat, ale už vás nebudu unavovat. Pokud se o tom chce někdo dozvědět víc, odkazuji ho na výše zmíněné dokumenty, a pokud se tady ten článek někomu nezdá, může se tu o tom se mnou pohádat.