Hello Kitty, joztomijoučká kočička s mašlí, je klasickou postavičkou japonské popkultury nazývané kawaii, což znamená něco rozkošného, slaďoučkého, heboučkého. Co má ale Hello Kitty a kawaii kultura co dělat s hi-tech komunikátory?

Hodně! Corina Peil se ve svém článku „Hello Kitty“ im japanischen Medienalltag („Hello Kitty“ v japonské mediální kultuře všedního dne) zabývá tím, nakolik tahle micina s gigantickou hlavou zpřístupnila technologii japonským ženám. Počítače a mobilní komunikátory keitai (telefony s přístupem na internet) jsou studené mašiny, které v unifikovaných povedeních, jedna jako druhá, padají z továrny na stoly businessmanů, manažerů a vůbec všech big bossů.

Možnost personifikace keitai pomocí nejrůznějších nálepek, krytů, přívěsků a dalších blýskavých šmuků (často právě s všudypřítomnou Hello Kitty) technologii „ochočí“ a ženy ji již nevnímají jako nepřátelskou. Navíc už sama atraktivní podoba keitai může být důvodem k jeho koupi. A kdo by nechtěl v kabelce nosit „diamantový“ telefon nebo alespoň chlupaťoučký heboučký přívěšek na něm?

Kawaii kultura obecně adoruje roztomilost, nevinnost a bezbrannost. A tyhle atributy se samozřejmě nejsnadněji prezentují na ženách. Byť je Hello Kitty zcela prosta jakýchkoli primárních pohlavních znaků, růžová mašlička a dresík dávají jasně tušit kočičí samičku. Peil vidí v kawaii určitý druh feminismu, protože tak výrazně akcentuje právě vlastnosti „typicky“ ženské. Ovšem ona „typická ženskost“ a masová zkratkovitost kawaii je naopak trnem v oku jiným feministkám.

Nicméně je nutné přiznat, že kýčovitá číča podává telefony (především) ženám a tím pomáhá jejich emancipaci. Alespoň v oblasti nových médií.